Rok bez Bosny

    V naší Medju kariéře nastal zlom. Letos se uskuteční celostátní setkání ve Žďáře nad Sázavou a Šitbořice váhaly.  Vydat se znovu na Mladifest a riskovat slabou účast na setkání v ČR? Nebo naopak vynechat Medju a rok „vydechnout“ ? Po loňském krutém rozhodování to bylo o kousek snadnější. Asi nejen já jsem litovala neúčasti na světovém setkání mladých v Madridu, který oproti jiným místům leží blízko. Nicméně cesty Boží jsou nevyzpytatelné, zkoušky pro život jsou různé a my si loni vybrali Medju.

    Letos to po uvážení mladých dopadlo opačně. Do Medju jsme neodjeli. Tedy přesněji  jen hrstka našich farníků  doprovázena  lidmi z jiných farností se na tuto nádhernou pouť vydala. Tiše jim závidím a zároveň jim to přeji. Toto místo je opravdu Božím místem. Panna Maria nad Medjugorjií drží ochrannou ruku a stále promlouvá prostřednictvím pravidelných zjevení.  Co bych teď dala za možnost sedět na Podbrdu a tlačit se mezi Maďary a Italy, kteří vizionářku pravidelně obklopují a nebýt bodyguardů, vrhnou se na ni.  Anebo využít skvělé příležitosti, vyšlapat na Križevac a vykonat tak další velkou pouť zakončenou mší svatou. Dokonce to vedro, davy, stravu, vše medjugorské bych si přála prožít znovu a znovu.  

    I přes všechny tyto touhy důvěřujme Bohu. On nás vede tou nejlepší cestou, která je plná křížů a bolesti, ale také radosti a naděje. On přece nejlíp ví, co potřebujeme a co v danou chvíli máme konat pro náš věčný život. Proto nesmutněme a nechtějme sami měnit Boží plány. Letos je tu pro nás přichystaný Žďár a setkání mladých v naší zemi. Pojďme tedy příkladem. Pojďme svědčit a ukazovat, kdo je středem našeho života. Vždyť naše země to velmi potřebuje. Pevně věřím, že jednou se dozvíme všechny důvody pro naše klikaté cesty. Stále v nás musí být naděje. Věřme tedy nebeskému Otci a žijme v naději, že naše příští medjugorské setkání s Pannou Mariíí  a Ježíšem bude vroucné a plné lásky.